Jdi na obsah Jdi na menu

Druhé těhotenství

20. 3. 2012

16. 11. 2010 dopoledne nás čekala roční prohlídka u dětské lékařky. Honzík váží 9370 gramů. Byl před námi kojenec, který vážil 7400 ve 4 měsících. Z Honzíka je už velký chlap - když si vzpomenu, jak byl maličký, jak si číšnice myslela, že mám panenku místo kojence, když jsem se ptala, kde si mohu přebalit miminko. Zdá se mi to všechno jako včera a vhání mi to slzy do očí, uteklo to jako voda. Byl to moc náročný rok pro nás pro všechny a velká zkouška naší trpělivosti a nervů. Všechno jsme to zvládli a já jen doufám, že toto těhotenství proběhne bez komplikací a já porodím v termínu krásné donošené a zdravé miminko.

Cestou od lékařky potkávám kamarádku Renatku z cvičáku. Ochotně mi nabídla chvilkové hlídání Honzíka a já si mohla v klidu skočit na oběd do firemní jídelny. Vůbec mi ale nechutnalo, byla nějaká houbová omáčka s vepřovým a hranolky a já v těhotenství nemohu houby ani cítit, natož sníst. Zvedal se mi žaludek. Aspoň jsem snědla polévku a zeleninový salát. Poté jsme šly s Renatkou společně až ke cvičáku a já se pak rozloučila a šla navštívit kamarádku z práce Mirku. V červnu se jí předčasně narodila holčička Kristýnka ve 29. týdnu těhotenství. S váhou 1050 gramů byla jednou tak menší než můj Honzík, ale nesla to statečně bez komplikací. Sama dýchala, hned papala sondou - no prostě šikovná holka. Dalo by se říct, že ukázkový případ, že porod v 7. měsíci je pro dítě daleko snazší než porod v 8. měsíci. Doteď jsem si myslela, že to je jen fráze pro maminky, kterým se narodí tak brzy miminko, ale možná na tom je i něco pravdy.

Popovídaly jsme si, sdělila jsem ji tu krásnou novinku. Byla nadšená, jen ji hned přepadly obavy, jak to vše budeme zvládat, a co když nastanou zase nějaké komplikace. Říkala jsem jí, že doufám, že ne, že toto těhotenství je od začátku úplně jiné než to předchozí, že samozřejmě strach mám, ale musím ho přemoci a nenechat se strachem ovládat. Byl to nádherný pohodový den.

Dnes 17. 11. 2010 je mezinárodní den předčasně narozených dětí. Od rána pláču, vzpomínám, jaké to bylo před rokem a jak statečně jsem to nesla, v té době jsem si slzy a smutek nepřipouštěla. Musela jsem být silná, moje miminko bojovalo a bylo statečné, já musela být také. I teď, když to píšu, tak mi to vhání slzy do očí - ach ty těhotenské hormony. Prohlížím si staré fotografie z neonatologie, zdá se mi to jako hodně špatný sen, navíc do toho mi kamarádka poslala jedno video věnované k příležitosti mezinárodního dne předčasně
narozených dětí. Nemohu ho neposlat dál. To už by mě rozbrečelo úplně. Všichni se těší na krásné rostoucí bříško, těhotenské slušivé oblečení, hladí si a mluví k bříšku, píší si porodní plány, rozhodují se, kde budou rodit, zařizují miminku hnízdečko, chtějí mít miminko hned po porodu u sebe, přestřižení pupečníku po jeho dotepání, sejmutí a Apgar score a základní vyšetření novorozence pediatrem na hrudi rodičky, první přiložení k prsu a REALITA? Krutá - místo dotepání pupečníku, místo přiložení miminka hned po porodu, krutý boj o holý
život, kdy vidíte jen z dálky, jak se tým neonatologů snaží vaše dítě rozdýchat, zajišťuje mu dýchací cesty, žilní vstupy a vy se na porodním křesle bojíte i dýchat a v hlavě vám běží myšlenka - on nepláče, je modrý, prosím tě, Bože, ať dýchá, ať aspoň zapláče, prosííím!

 

 

18.11. je svět konečně zase normální a já nepláču při každé vzpomínce a sebemenší pitomosti. Celý den se motám kolem počítače a přes skype sleduji tvorbu narozeninového dortu a domlouvám se na detailech zdobení.

19.11. - konečně pátek. Dnes v noci odjíždíme na Moravu. Dopoledne jsem si koupila ještě pro jistotu 1 těhotenský test - citlivost od 10 HCG. Dopoledne si ho dělám a druhá čárka naskakuje okamžitě a obě čárky jsou jako dálnice. Jsem nesmírně šťastná, vše probíhá v naprostém pořádku.

Jsem unavená, ale nemohu si teď dovolit jít spát. Doma je plno práce. Vím, že bych měla poslouchat své tělo, ale taky toho musím ještě tolik udělat. Nikdo za mě nesbalí věci na Moravu. Úklid vem čert, ale sbalit prostě musím

Na hodinku jsem si zdřímla a pak odpočatá sbalila vše potřebné na cestu, včetně spacáku na přikrytí, kdybychom náhodou uvízli v zácpě. Ve 23 hodin vyjíždíme, ve Strakonicích čerpáme benzín a já usínám a probouzím se až na sjezdu z dálnice směrem na Slavkov u Brna. Ještě podřimuji, ale to už jsme doma. Jsou 3 ráno, Honzík je vyspaný a řádí až do pěti do rána, pak konečně usne a spinká do devíti. Pak přítel s dědou hlídá Honzíka a já s tchýní jedu
nakoupit. Před odjezdem mi ještě povídá: „ty jsi ale zhubla, jak malá máš prsa.“ Musela jsem se otočit a předstírat kašel, dusila jsem se smíchy. Do neděle to musíme zatajit, snad mi v autě nebude špatně.

7. týden těhotenství

20.11. trávíme první den na Moravě a dopoledne s tchýní nakupujeme suroviny na zítřejší oslavu Honzíkových 1. narozenin. Bohužel jsem pitomá a nedala jsem na sebe pozor. Při nákupu jsem zvedla karton 1,5 litrových PET lahví s minerálkou. Dojeli jsme domů, ale začalo mě pobolívat v podbřišku jako při menstruaci, přebalila jsem a oblékla prcka a jelo se na oběd do restaurace. Přes víkend měli zvěřinové hody, jenže už v restauraci jsem musela jít 4x na WC, nutilo mě to na stolici a bolel mě podbřišek, ani ten oběd mi nechutnal. Dojeli jsme domů a já si zdřímla do 18 hodin. Pak jsem šla znovu na WC a znovu, ale to jsem začala krvácet. Byla to jasná čerstvá krev, takže jsem zalarmovala přítele. Museli jsme s pravdou ven a jeli jsme do nemocnice na gynekologickou pohotovost.

Měla jsem příšerný strach, nejdřív jsme sjeli na porodní sály, ale tam nás odeslali na gynekologickou ambulanci o patro níže. Sestřička byla moc příjemná, snažila se mě uklidnit, pak přišel lékař, ptal se mě na anamnézu, kdy jsem měla poslední měsíčky a dodal, že s mou anamnézou (1x spontánní potrat, 1x udržované těhotenství v nemocnici s předčasným porodem), tam budu nejspíš ležet celé těhotenství, pokud jsem už tedy nepotratila. Ještě že jsem tam sebou měla svého přítele, který mě pevně objal, jinak bych se tam nejspíš zhroutila.

Lékař mi udělal vyšetření + ultrazvuk. Na něm viděl gestační váček + žloutkový váček, ale akci srdeční neviděl. Podle ultrazvuku je těhotenství 5+4, ale mělo by být o týden starší. Sestřička mě pak odvedla na oddělení, sepsali se mnou příjem a uložili mě na pokoji do postele s nohami nahoru. Za chvíli přišla sestřička s infuzí, ve které byl nějaký lék proti krvácení, a infuzi mi pustila děsně rychle, až mě z toho studila celá ruka. Taky mi dala 2
ascorutiny na zpevnění cév a ultragestan.

2.11. - neděle. Honzík má slavit své první narozeniny, ale bez mámy. Je mi do breku. Ráno mi odebírali krev a dostala jsem zase 2 asorutiny. Ty budu teď brát 3x denně. Naštěstí už nekrvácím, ale jenom špiním. Další infuzi jsem už nedostala, ale pro jistotu mi nechávají ještě kanylu v ruce, kdybych zase začala krvácet. Smím pouze na WC a pak do jídelny na jídlo. Pobolívá mě v podbřišku, takže opravdu jenom ležím. Odpoledne za mnou přijela moje mamka a pak se ještě na chvilku večer stavil přítel.

22.11. - pondělí. S napětím čekám na velkou vizitu. Kromě toho mám dneska slíbený kontrolní ultrazvuk, ale nic se neděje. Vše odkládají na zítřek, mají frmol. Odpoledne mám návštěvu -přítel mi donesl Honzíka a pak se za mnou stavila ještě tchýně. Už nekrvácím, ani nešpiním. V noci nemohu spát, bolí mě záda a nemohu se dočkat zítřka, jestlipak miminku půjde už vidět srdíčko? Jen na to se čeká, pak by mě mohli propustit eventuálně domů, když nekrvácím.

23.11. - úterý. Už mě to v nemocnici štve, spolupacientka Martina začíná rodit a odváží ji na porodní sál a já jsem sama. Doktor mě při vizitě prohlídne s tím, že po vizitě si mě zavolá na ultrazvuk. Mám strach, co bude?

Konečně si mě volá. Mám si ještě odskočit na malou, aby to šlo lépe vidět, ale jak se bojím, tak jsem stažená a nedaří se mi vymočit, i když mám plný močák. Na ultrazvuku je docela sympatický gynekolog. Představil se, podal mi ruku a nejdříve vysvětlil, co bude dělat. Poprosila jsem ho, jestli by mi mohl monitor natočit, abych na něj viděla. Odpověděl mi, že samozřejmě, jen že neví, jestli tam něco uvidím. A zasunul do mě vaginální sondu...rozplakala jsem se. Viděla jsem, jak tam slaboučce tepe nějaká dučej. Lékař to ještě pro jistotu zkontroloval s mým tepem, aby to nebyla má céva, ale nebyla. Opravdu se jedná o primitivní srdíčko mého miminka. Tiskne mi zprávu a posílá mě s dokumentací za ošetřujícím lékařem, ten později přichází za mnou na pokoj a sděluje mi, že mě propouští do domácího ošetřování. Jsem šťastná jako blecha. Je příliš těžké být v nemocnici a mít doma roční dítě. Předává mi zprávu pro ošetřujícího gynekologa a v ní čtu, že plod odpovídá stáří 5+4. To je o týden mladší, než by měl být a pod graviditou se nalézá fisurka (trhlinka) velikosti 10x2 mm jako zdroj krvácení. Mám předepsaný klid na lůžku a 2x denně ultragestan na podporu těhotenství.

24.11. ve středu odpoledne vyrážíme domů. Celou cestu jsem prospala, jsem nějaká slabá, unavená. Domů dojedeme před půlnocí, je tu děsná zima, v bytě jen 8 stupňů a ouha nemůžeme nastartovat plynový kotel. No to nám ještě scházelo. Přítel se ho přes hodinu marně snaží nahodit ale nic. Nakonec vytahuji starý přímotop, který jsme koupili, když se s Honzíkem cvičila vojtovka. Naštěstí funguje. Brr to je kosa. A plním 2 termofory horkou vodou. Jeden dávám Honzíkovi do postýlky a druhý příteli. Ten si vytáhl spacák - přímotop byt vytopil na příjemných 12 stupňů. Pod dekou se dá vydržet, ale na záchodě pomalu mrzne.

25. 11. ve čtvrtek hned jak se vzbudíme, vyrážíme do mateřského centra. I když běžně chodím pouze v pondělí, nechce se mi dopoledne mrznout doma. V centru je aspoň teplo, takže si Honzík prvně hraje s většími dětmi (pondělky jsou vyhrazené pouze pro nechodící děti). Naštěstí starší děti jsou ohleduplné. Měla jsem strach, aby ho neshodily. Jdeme na chvilku domů. Prcek spí v kočárku, tak jen skočím udělat domů mlíko, vezmu plínky a razíme tentokráte ke mně do práce. Ukázat se a hlavně pochlubit, bylo to hezké setkání.
Odpoledne jdu pro klíče od nového bytu. Bohužel paní bytná mi sděluje, že se nejspíš do bytu nastěhuje její dcera, ale půjčí nám byt aspoň do doby, než se nám opraví topení. Takže odpoledne se tam stěhujeme s nutnými věcmi. Byt je nádherný, ale k ránu studený. Navíc bývalá majitelka schválně nechala odhlásit elektřinu, a tak nás dopoledne odpojili, takže jsme se odstěhovali zpátky do našeho bytu, tam funguje aspoň elektřina.

26. 11. Soused nám půjčuje další 2 přímotopy, protože topení stále nefunguje. Přítel
přestěhoval ložnici do obýváku. Je to teplejší místnost než ložnice. Konečně jsme pokoj vytopili na 18 stupňů. Bohužel Honzík začíná pokašlávat.

27. 11. sobota. Konečně pořádně napadl sníh a mě začínají těhotenské ranní nevolnosti, takže dopoledne přes hodinu objímám toaletní mísu. V puse mám kovovou pachuť, nevím, co bych snědla, bohužel následně to vyzvracím. Honzík stále kašle. Ve 21:30 večer přišel konečně opravář na topení, ale kotel nenastartoval.

28.11. zase ráno zvracím. Odpoledne chci na procházku s přítelem, tedy spíše k večeru podívat se na osvětlený stromeček a město. Bohužel neohlášeně přichází opravář na topení a tak jsem šla s prckem a se psem sama. Honzíkovi se to moc líbilo a pak jsme zašli do restaurace s tím, že si dám něco dobrého a počkám na přítele. No dala jsem si Kofolu a krokety a palačinku s horkými malinami, ale moc mi to nechutnalo. No jo to jsou ty těhotenské chutě. Zaplatím, přítel nikde, opravář stále spravuje topení, takže se zvedám a chystám se odejít. Ale jak jsem se zvedla tak zrovinka přítel došel do restaurace, ale nechtělo se mu tam sedět, takže vyrážíme ven, aspoň do večerky, koupit něco dobrého. Koupila jsem si olivy, v poslední době na nich hodně ujíždím a jdeme ještě jednou společně osvětleným městem. Je mi moc příjemně.

Večer ještě klepu na sousedku, slíbila mi, že se u ní mohu vykoupat a zítra mě čeká první gynekologická prohlídka, takže jsem její nabídku využila, bohužel jen ve vlažné vodě a šla jsem spát.

8. týden těhotenství

29. 11. ráno návštěva na gynekologii. Odebírali mi krev, vážila jsem se, pak následoval ultrazvuk. Miminku krásně bije srdíčko. Pak následovalo ještě vaginální vyšetření, čípek je zkrácený, ale zatím by to vadit nemělo. Později, až miminko bude těžší, by to mohlo způsobit problémy, tak se uvidí. Pak mi ještě odebral cytologii po roce od porodu, dostala jsem těhotenskou průkazku, přísný klid na lůžku, co nejméně zvedat Honzíka. Vyfasovala jsem 2 balíčky torecanu a šla jsem domů.

30.11. v 10 dopoledne přichází opravář a konečně opravil topení, ale jen provizorně, nejde nám termostat, ale kotel funguje v základním režimu. Prostě ho musíme na ostro vypnout a pak zapnout.

Prosinec

2.12. Asi jsem něco špatného snědla, ale vůbec nevím co. Od brzkých ranních hodin jenom zvracím a je mi děsně blbě. Za dopoledne jsem zvracela 9x, cítím se slabě a v kuchyni se mi udělalo mdlo a já málem omdlela. Pak jsem si lehla, k posteli si dala kyblík, abych sebou náhodou cestou na wc nešvihla a zvracela jsem do kyblíku. Odpočítávala jsem minuty, kdy se přítel vrátí z ranní, s tím že nejspíš pojedeme do nemocnice. Byla jsem vyřízená, přítel přišel, vzal vyvenčit psa a cestou pro mě nakoupil piškoty a suchary a pak ještě vychlazenou coca-colu, která mi pomohla, pila jsem ji po doušcích a potom jsem usnula a spala celé odpoledne a pak i v noci.

3.12. Prosím přítele, aby mi vyfotil bříško, ale moc se k tomu nemá, a tak to zkouším sama. Nepovedlo se mi ale se dobře vyfotit, fotky jsou rozmazané. I přesto ale vidím, že mi bříško už krásně roste. Tak velké bříško jsem v minulém těhotenství neměla, asi je to tím, že jsem rok po porodu a dole je to všechno uvolněné a lépe se to roztahuje.



4.12. Ráno klasika - zase zvracím, jinak proběhl den ve znamení úklidu.

5.12. Dneska jdeme celá rodinka na mikulášskou besídku. V noci napadl čerstvý sníh, a tak se s kočárkem špatně jede. Ještě že s námi jde přítel, psa jsme nechali u boudy, však on zaleze do tepla a usne. Besídku jsem stihli tak tak, mikuláš i s čerty a andílky už tam byli a rozdávali balíčky. Pak si anděl vzal Honzíka do náruče a my si ho vyfotili. Nádherný den, andílek říkal, jak je to hezký nevinný miminko, které ještě netuší, kdo jsou zač. Příští rok už to tak nebude.



6.12. Přemýšlím nad jménem pro naše miminko, pro holčičku máme jasno, bude to Kateřina, ale pro kluka je to oříšek. Minulé jméno jsem vybírala já a teď by měl mít konečné slovo při výběru jména přítel. Zatím máme vybrána jména Matěj, Robin a Lukáš. Jméno Matěj mi pořád zní v uších, jako by si miminko, pokud je to kluk, přálo mít toto jméno. Matěj znamená dar Boží.

7.12. Dneska jdu prvně na těhotenské cvičení. Spíš mi jde o to, setkat se ve městě s maminkami těhulkami, příjemně si popovídat a trošku si i zacvičit. Porodní asistentka je starší, na první pohled mi přijde dosti přísná, ale zdání klame. Jedná se o milou, velmi zkušenou paní. Cvičení se mi líbilo, ale k večeru mě začíná bolet v podbřišku jako při měsíčkách, bojím se abych nezačala krvácet

8.12. Stále bolest v podbřišku, jsem z toho vystresovaná, snažím se jenom ležet a vstávám maximálně na wc. Ještě že je přítel doma a stará se o malého, jinak nevím nevím. Neustále se kontroluji, jestli nekrvácím. Z vaginálního podání ultrogestrtanu mám slabý bělavý výtok, který je normální, ale vždy mě to vyleká.

9.12. Hned ráno jsem volala svému gynekologovi a ten mi řekl, ať přijdu na kontrolu. Opláchla jsem se a šla. Zkontroloval mě, miminko je v pořádku, bije mu srdíčko, nejspíš jsou ty bolesti z toho, jak se rychle roztahuje děloha. Předepsal mi nový utrogestan + hořčík a klidový řežim. Další kontrolu bych měla mít mezi svátky, ale domluvila jsem se na 1. týden v lednu, na vánoce bych chtěla jet na Moravu, tak snad to zvládneme.

10.12. Venku je obleva, všude padají laviny sněhu ze střechy, a to se nevyhnulo ani našemu domečku. Při pádu této laviny nám v obýváku praskla zeď a jdou špatně zavírat dveře. Navíc si bytný postavil mezi dům a přístupový chodník garáž a všechen sníh ze střechy zasypal tuto jedinou přístupovou cestu do 1 metru sněhem. Když jsem to viděla, brečela jsem a nemohla se zastavit. Musí se to odklidit, ale kdo to odklidí? Taková hora sněhu, odklidit to snad ani není v lidských silách. Ještě že to nikomu nespadlo na hlavu. Nakonec se do odklízení sněhu pustil přítel, přidal se k němu soused a za hodinu byl sníh odklizený - máme to ale šikovné chlapy. Ta hromada vypadala hrůzostrašně..

11.12. Venku je hezky, sníh z velké části roztál a já dostala nápad, že bychom si mohli jít zaplavat. Přítelovi se moc nechtělo, ale to je jediná činnost, kterou mi gynekolog doporučil, plavání tělo uvolňuje. Sbalím věci a příteli jsem řekla, že skočím rozmrazit a zahřát auto. No, snažila jsem se ho nastartovat jednou, podruhé, potřetí...vybila jsem baterku. Domů jsem šla s pláčem, tak moc jsem se na bazén těšila. Brečela jsem a byla jsem k utišení - jako malá holka, přitom je v síni náhradní baterii pro tento případ. Přítel si dal kafe, oblékl se a šup. Vyměnil baterku, nastartoval autíčko, projel ho, aby se zahřálo a jelo se na bazén. Byla to paráda, já si trošku zaplavala a krásně zrelaxovala. Honzík se snažil splývat a tak jsme mu půjčili od plavčíka takový plovací pás. Koukla jsem na saunu a docela litovala, že si ji nemohu dopřát. Saunování miluji, v Horaždovicích je sauna v ceně bazénu a dokonce je tam i ochlazovací bazének, to jsem už dlouho nikde neviděla.

12.12. Mám šílené těhotenské chutě, k jídlu jsem si dala wafle se salkem šlehačkou, ananasem a zelenými olivami.

Tak jsem si mylně myslela, že těhotenské nevolnosti se mi pro tentokrát vyhnou obloukem, ale opak je pravdou, přišly o trošku později, až v 10. týdnu, za to s větší intenzitou.

Celkem by mě zajímalo, kdy přijdou farmaceutické firmy se zázračným lékem na těhotenské nevolnosti. Zatím existují jen lízátka se zázvorem, pak torecan čípky proti zvracení, pak zaručené babské rady, ledová coca-cola po lžičkách. Já než ráno vstanu z postele, tak něco malého sním, aspoň piškot atd. Nejvíc mi teda vyhovuje ledová coca-cola po lžičkách, ale i přesto denně objímám záchodovou mísu, někdy i několikrát za den. Pomalu, ale jistě začínám hubnout, ale nejedná se o nic drastického, během 14 dnů mám dole 2 kg.

Těším se na Vánoce, měli bychom jet za rodiči přítele na Moravu, takže doma na Vánoce nic nechystám, jen ve vánočním shonu sháním nějaké hezké dárky: pro přítele vytouženou knížku, Honzíkovi plyšové autíčko na natahování, vkládačku a zvukovou knížku, pak nějaké drobnosti pro rodiče a brášky.

20.12. Dělalo se mi špatně celý den. V noci jsem začala zvracet čerstvou krev, takže následovala návštěva chirurgické pohotovosti v Sušici. Tam si mě nechali a na rehydratacia čekala mě nepříjemná gastroskopie, kterou naplánovali na 23.12. Ležela jsem na chirurgickém pokoji gynekologie, jedná se jen o malou městskou nemocnici. Na celém oddělení jsme byly jenom 3 pacientky. Dostala jsem nějaké infuze, nesměla jsem nic jíst.  jsem se mohla aspoň napít a od půlnoci nejíst nepít nekouřit

23.12. Podstoupila jsem gastroskopii. Našli jen malou trhlinku ve sliznici jícnu, prý se to občas stává při úporném zvracení. Žádný další zákrok nebyl třeba, jen dietní opatření a jíst více mléčných výrobků, sníží to kyselost žaludku. Po vyšetření jsem musela být ještě 24 hodin na pozorování v nemocnici. Aspoň že už nezvracím. Největší vánoční dárek pro mě byl suchá houska a teplý čaj na snídani, měla jsem totiž už šílený hlad.

24.12. Ve 14 hodin odpoledne mě propustili domů. Na večeři si mohu dát kapra bez strouhanky a k němu bramborovou kaši, no aspoň něco... Přítel si pro mě přijel do nemocnice. Sousedka na chvilku pohlídala Honzíka. Rychle jsem si pobalila věci na Moravu a vyrazili jsme na cestu s tím, že dojedeme na večeři. Silnice byly naštěstí prázdné a docela sjízdné, jen u Pacova na Pelhřimovsku hustě sněžilo. Dojeli jsme něco po 20. hodině večer, já i Honzík jsme cestu prospali a vzbudili se až těsně před Kyjovem.
Byli to opravdu hezké Vánoce, největší dárky jsme už dostali, a to být na Vánoce všichni spolu (a pro mě pak ta ranní houska:-)

26.12. Dva dny jsme si odpočinuli a následovala cesta do Bohumína za mými rodiči. Předali jsme jim vánoční dárky, bylo to jenom na otočku, ráno tam a večer zpátky. Dorazili jsme pozdě v noci, cestou nazpátek jsme se chtěli ještě stavit za kamarády v Ostravě, ale časově nám to už nevyšlo, tak snad někdy příště.
Na Moravě nás pak už čekal jen relax. Strýčkové si užívali Honzíka a já se mohla v klidnu natáhnout na celé odpoledne a pořádně si odpočinout. Těhotenské nevolnosti stále přetrvávaly, ale daly se zvládnout. Krev už jsem nezvracela a sem tam jsem porušila dietu - těm vánočním dobrotám se prostě nedalo odolat. Mezi svátky jsem si koupila gravimilk. Těhu vitamíny neberu, nedělají mi dobře na žaludek a zvracím po nich.

27.12. Andělka (budoucí tchýně) mě objednala na zubní prohlídku. Je sice dětská setra, ale už dlouho pracuje jako zubní sestřička u zubaře. Zubařka mi opravila jednu plombu, jinak bylo vše v pořádku a domluvily jsme se, že po porodu by mi udělala RTG zubů a popřípadě by mi vytrhla horní osmičku - občas mě bolí.

30.12. Navštívila jsem kamarádku Martinu z gynekologie v Kyjově. Ležela se mnou na pokoji, ona čekala na porod a já tam ležela s krvácením. Zapůjčila mi přístroj na poslech ozev srdíčka miminka Angel sound, tak jsem ho hned vyzkoušela, ale zatím nic slyšet nebylo, jenom šum, popřípadě můj vlastní tep. Je ještě brzy, ozvy jdou slyšet nejdřív kolem 14. týdne, spíše až v 16. týdnu.

31.12. A je tady Silvestr! Docela jsem měla obavy, jak Honzík zvládne půlnoční bouchání petard. Naštěstí jsme na vesnici, tak to nebylo tak intenzivní. Koukali jsme na pohádky, užívali jsme si vánoční pohodu. Přítel se snažil zprovoznit notebook, nakonec se mu to podařilo a tak vesele chatoval. Byla jsem z toho trošku smutná, raději bych se šla projít po okolí. Honzík po 21. hodině usnul a Silvestr celý prospal, já jsem si trošlu připila šampáněm - moc mi chutnalo, ale měla jsem jen trošičku a pak si šla lehnout

Po Silvestru jsme odpočívali, dojídali cukroví a pomaličku se chystali na cestu na Šumavu. Nakonec jsme vyrazili už 3.1., tedy o den dřív než bylo v plánu. Dobře jsme udělali, protože druhý den začalo silně sněžit. Cesta proběhla v pořádku s menšími zastávkami a krátkou návštěvou kamarádky v Pacově.

Leden - Úspěšně jsme dojeli z Moravy domů. Jediné co nás trápilo, tak byla bohatá sněhová nadílka a hned na to obleva. Veškerý sníh z rozestavěné garáže nám spadl na jedinou přístupovou cestu do bytu, bylo tam přes metr těžkého mokrého sněhu, který mi zablokoval přístup do bytu. Ocitla jsem se v bytě odříznutá, musela jsem počkat, až se přítel vrátí z práce domů a sníh odklidí, já sama jsem ho odklízet nemohla.



3.ledna mě čekala další prohlídka v gynekologické poradně, byla jsem ve 13. týdnu. Gynekolog mi zjistil, že mám placentu vepředu hluboko v dolním děložním segmentu, mírně zasahující do vnitřní branky, ale uklidnil mě, že jak miminko poroste, tak se ta placenta může posunout.

6. ledna jsem měla jet s Honzíkem do Plzně na neonatologickou kontrolu, ale trápily mě těhu nevolnosti a už jen z pomyšlení na delší cestu se mi dělalo nevolno. Cesta byla navíc docela namrzlá a tak jsem raději zavolala na neonatologii a Honzíka přeobjednala na 15. února. Od začátku těhu jsem přibrala 1 kg.

20. ledna mě čekala další kontrola na gynekologii, tentokrát v 15. týdnu. Nahoře mám další 1 kg. Gynekolog mi udělal tripletest - výsledek byl negativní a mě se velmi ulevilo. Trošku jsme měli problémy se psem, v okolí hárala fenka a tak se snažil využít každou příležitost, jak se dostat ven, ten náš šikula si totiž umí sám otevřít vstupní dveře. Dvakrát nám zdrhnul, z toho jsme si pro něj museli jednou jít na městskou policii. Přítel se tam zdržel ohledně zabezpečení psa proti útěku. Vysvětloval jim, že to moc dobře nejde, když si umí otevřít dveře a venku není dodělaný plot a že jsme sháněli nové bydlení, ale zatím jsme měli smůlu. Pan policista se ho zeptal, proč si nezažádáme o městský byt. Na to mu přítel odpověděl, že zde nemáme trvalé bydliště, ale policista přítele ujistil, že trvalé bydliště mít v Sušici nemusíme a ať se na to poptáme na městském úřadě, že se teď uvolnilo hodně bytů.

Hned na druhý den jsem se zašla s Honzíkem na městský úřad poptat na byt. Opravdu zde trvalé bydliště mít nemusíme. O byty větší než 2+1 se žádá formou licitace a zrovinka se uvolnilo 5 bytů. Bohužel jsme ale už prohlídku bytu nestihli. Vzala jsem tedy veškeré dokumenty s sebou domů a doma se jsme se poradili, co a jak. Nakonec jsme došli k závěru, že zkusíme podat 4 žádosti o byt i přes to, že jsme ani jeden z nich neviděli. Dali jsme na ně nějakou minimální částku, vyplnila se žádost museli jsme vyřídit pár administrativních záležitostí, tj. potvrzení o zaměstnání, o peněžité pomoci v mateřství, doložit kopii těhotenského průkazu.

Naštěstí jsme to všechno zvládli v termínu a já 31. ledna podala žádost o městský byt. Paní mi sdělila, že zrovinka o tento byt nemá nikdo zájem. Já jsem v ten moment rozlepila obálku a přepsala částku na tu nejnižší. Ve finále to byl rozdíl necelých 300 Kč, ale i to jsou pro mladou rodinu peníze.

Únor - Bytnému jsme oznámili, že jsme si podali žádost o městský byt. S úsměvem nám řekl, že je to v pořádku. 15. února zasedla městská rada a rozhodla o přidělení bytu, následující den jsme se měli dozvědět výsledek.

9. února mi začal kurz obsluhy počítačů - tzv. řidičák na počítač pro maminky na mateřské dovolené. Jedná se o projekt EU - operační program lidské zdroje a zaměstnanost složený ze tří kurzů (tj. kurz obsluhy PC, základy anglického jazyka a motivační kurz). Kurz nabízí hlídání dětí zdarma a je s finanční podporou, stravné a cestovné. Já si díky tomuto programu mohu zlepšit kvalifikaci a o Honzíka je dobře postaráno - dostane se do kolektivu dětí a může se toho od nich hodně naučit.

15. února jsme s Honzíkem jeli do Plzně do neonatologické poradny. Cestou jsem ale začala slabě krvácet, takže to nakonec dopadlo tak, že přítel byl s Honzíkem v neonatologické poradně a já šla na gynekologickou ambulanci. Vzala jsem si pořadové číslo a zjistila, že přede mnou je asi 20 pacientů. Šla jsem tedy zpátky na neonatologii, ta je hned ve vedlejší budově. Zastihla jsem akorát kontrolu Honzíka. Honzík se nám správně vyvíjí, jen stoj je nedokonalý. Na levou nohu si stále stoupá na špičku přes vnější kotník, Máme dále podporovat lezení a s chůzí nespěchat. Honzík byl vyřazen z neonatologické poradny, ještě jsem se v rychlosti stavila za vrchní  sestrou neonatologie a předala ji za babyklokánky ZRNÍČKA - pletené čepičky a ponožečky pro nedonošené děti do inkubátoru.

Pak jsem šla zpátky na gynekologickou ambulanci. To už jsem jenom slaboulinko špinila. Přede mnou byly stále ještě 3 pacientky. Pak jsem konečně přišla na řadu - miminko bylo v pořádku, krvácení žádné, jen při vnitřním vyšetření slaboučké špinění. V děloze žádný hematom nebyl, takže se jednalo o krvácení z jízdy v autě díky placentě, která je uložená nízko v děloze. Ještě mi udělali kontrolní velký ultrazvuk a cervikometrii. Zjistili mi zkracující se čípek - hraniční nález a proto mi pro jistotu napsali kontrolní přeměření za 14 dní. Cestou domů jsme se stavili do Rokycan za léčitelkou Gábinou. Moc nadšená z mé školy není, pořád mě nabádá, abych byla velmi opatrná. Řekli jsme jí o možnosti nového bydlení. Prý nám drží palečky, bylo to moc milé setkání.

16. února volám na městský úřad. Přidělili nám městský byt 4+1 v třetím patře s balkonem a výtahem. Měla jsem velikánskou radost, hned jsem o tom informovala přítele, který měl pochopitelně radost také. Současné bydlení 2+kk nám už dlouho nevyhovuje. Jedná se o podnájem, který je drahý a nemůžeme zde mít trvalé bydliště. Pod bytem je navíc dílna, před domem továrna a vedle domu stavba, takže co se týče hluku a prašnosti není to nic moc. Navíc se v něm objevuje plíseň.

Druhý den přítel oznámil bytnému, že se v březnu budeme stěhovat. Bytný byl šokován, protože nečekal, že to bude tak rychlé. Už od léta přitom ale věděl, že se budeme chtít odstěhovat a že jsme celou dobu něco sháněli. Sdělil nám, že máme tříměsíční výpovědní lhůtu a že mu budeme muset platit nájem až do května. Dál nám oznámil, že chce vyměnit dveře, vymalovat, prostě uvést byt do původního stavu.

24. února jsem byla na další gynekologické prohlídce, byla jsem ve 20. týdnu těhotenství. Gynekolog mi udělal velký ultrazvuk, ve 20. týdnu je miminko menší asi o týden. Gynekolog mi řekl, že tam miminko sedí jako Buddha, zasmála jsem se, přítel je buddhista. Miminko váží 278 gramů. Řekla jsem gynekologovi, že občas mě pobolívá v podbřišku a tak mi předepsal hořčík a řekl: "Holka, Vy zase skončíte ve 30. týdnu v nemocnici." Co se týče délky děložního čípku, jsem na 27 mm, to je o 2 mm pod normou. Sdělil mi, že čípek je mírně zkrácený, polotuhý a jeho směr je mediosakrálně. Zmínil mi o cerkláži, ale já ji odmítla, myslím si, že cerkláž je v dnešní době už velmi zastaralá metoda a já před necelými 10 dny navíc lehce krvácela a to je kontraindikace pro cerkláž. Jediné co mi doporučil, bylo užívání hořčíku 2x denně 1 tabletu, zákaz sexu a klid na lůžku (i když sám moc dobře věděl, že to s malým dítětem prostě nejde).

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář