Honzík

Čekalo nás první logopedické vyšetření v Klatovech

Přítel byl po noční,tak mi ochotná sousedka nabídla hlídání Kačenky.Byla jsem moc ráda. Předtím jsem Honzíka připravila co se bude dít,nachystala piktogramy do cestovní knížky na cestu a vysvětlila mu cestu,nejdřív chtěl pustit krtka povídám mu,že ne,že vememe kočár,a půjdemem ven,na zastávku počkáme na autobus a pojedeme na výlet do města-Honzík se přestal dožadovat Krtka a začal si dávat hračky pod kočár-trošičku jsem to musela zredukovat,protže jinak by si tam natahal snad všechny hračky.Pak jsem mu vysvětlila,že vememe kačenku(piktogram miminka) do kočárku a odvezeme ho k mirečkovi a tetě na hlídání a pak hned půjdeme pro kočárek a na autobus-čekala jsem,že když půjdeme za mirečkem,tak bude řvát a bude chtít taky za mirečkem,ale ne.obešlo se to bez afektu.Honzík měl plnou hlavu výletu autobusem a rychle běžel zpátky do výtahu domů a do svého kočárku.

vyrazili jsme teda na zastávku,jen jsem se ještě z výtahu vrátila doomů pro bundy kdyby náhodou začalo pršet.Zvládli jsme první autobus pak malý afekt při přestupu do druhého autobusu.

Cesta proběhla v pořádku,až na radostné ááá při příjezdu do Klatov  k  prvnímu semaforu-Honzík miluje semafory,naštěstí pak jsme hned vystoupili.Cestu jsem si nastudovala z mapy,sešla k prvnímu kruháči a pro jistotu se zeptala na cestu cyklisty-skvěle mě navedl na zkratku a já byla u logopedky za 5 minut a to jsem si dala hodinovou rezervu-kdybych zabloudila.

Proto jsem na logopedku zaklepala ohlásila jsem,že jsme tady a že se jdeme projít na zmrzlinu,aby jsme tam hodinu nečekali,logopedka nás,ale vzala ihned protože ji nepřišlo jedno dítě a měla volno.

To bylo skvělé Honzíka jsme nechali 10 minut se rozkoukat v ordinaci,postavil se ke stolečku a začal si hrát se vkládačkou tvarů-mezitím jsem s logopedkou vyřídila  anamnézu a předala ji žádanku a lékařské zprávy na okopírování.

Po 10 minutách si logopedka přesunula Honzíka k sobě ke stolu-nechtěl-najednou jsme ho vyrušili z jeho oblíbené činnosti a měl něco dělat-někdo úplně cizý ho nutil se dívat na obrázky zvířátek,které on nemá rád.Honzík se dostal do afeltku ,ale jakého-křičel,brečel,kopal, zavíral oči,nedíval se párkrát uhodil rukou logopedku,ale ta se nedala.

Hezky si posadila Honzíka proti sobě do klína nohy mu sevřela ,aby ji nemohl kopat a dál mu ukazovala obrázky a pak vzala jeho ruku a dala si ji na svůj krk ,aby Honzík cítil vibraci hlasivek-to Honzu vytočilo ještě více.

Ukazovala-

1. To je kočka jak dělá Kočka?mňau mňau s jeho rukou na svých hlasivkách
2. To je pes.Jak dělá pes? haf haf
3. To je Kachna.Jak dělá kachna? Ga ga
4. To je slepice.Jak dělá slepice? Ko ko
5. To je čáp.Jak dělá čáp? pak vzala jeho ruce a udělala s nima Klapy klap já jsem čáp

pak Honzíka začala lehce klepat po zádech a takhle přešla až na tváře a zkusila udělat uvolńující masáž obličejových svalů to už honzík nevydržel.Tak ho pustila,běžel do kouta a tam se za chvíli zklidil -objevil v krabici s hračkami a v ní výpravčího plácačku-tak byl zase ve svém živlu.

Logopedka mi pak okopírovala zvířátka a metodiku na uvolnění obličejových svalů a pak mi tu masáž ukázala na mně.

Pak ještě vzala takový ten logopedický vibrátor a zkusila s ním Honzíkovi přejet přes tvářičky-zase řev byla to jen chvilka levou stranu jsme zvládli na prvou jsem ho musela na chvilku chytit.

Z ordinace jsem vycházela se slzami na krajíčku,a s rozporuplnými pocity jedno mé já mi říkalo,že ano to je ta správná cesta a Honzíkovi to pomůže druhé mé já mi říkalo,že ho tím mučím a trápím.

Nakonec jsem si řekla,že musíme,že snad si Honzík zvykne a je to pro jeho dobro,nic bolestivého jsme mu tam nedělali,jen jsme po něm vyžadovali jinou činnost,než on sám chtěl.

Cestou domů jsme měli hodinku čas tak jsme se zastavili do obrovského hračkářství a koupili jsme tam Honzíkovi zuzu křečka a vyřídila si slevovou kartičku pro příští nákup.Koupili jsme si tu zmrzlinu a počkali na autobus.

Bylo šílené vedro,ještě ,že už udělali kryté zastávky-aspoń trošku stínu v tom šíleném parnu.Přijel autobus-jenže takový ten vysoký,který nemá vůbec žádné místo na kočár,tak jsme celou cestu kočár přidržovala na schodech aby nespadl dolů.

Cestou domů jsme ještě koupila složky a folie na logopedii,v noci všechny obrázky vybarvila a pro jistotu zalaminovala-aby aspoň něco vydrželi.

Dnes je to 3 tí den co trénujeme zvířátka a  máme malé úspěchy-Honzík se podívá na obrázky  a já mu povídám to je Kočka jak dělá kočka a Honzík ukáže na  nadpis Mňau a povídá mňau,pak ha(f)ha(f),ga,ga,ko ko(dák), a zkoušíme klapy klap já jsem čáp s vytleskáváním jako čáp-alevůbec nám to nejde a masáže taky ne-nenechá si na tu svojí pusinku sáhnout